Jdi na obsah Jdi na menu
 


Žiletka II.

Žiletka  pomalu zajíždí ti do kůže,nikdy jí v tom zabránit  nemůže.
Chlapeček,  co se ještě neholí,
zjišťuje, že to moc nebolí.
Žiletka  made in Czech republic
neptá se, jestli jsi flegmatik či  cholerik.
Žiletka  tě v prstech trochu zastudí.
Ještě kus, pak už tě nikdo  nikdy nevzbudí.
Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,
o  lásce a to je dost hloupá věc,  řeknu ti.
Neboj se, už  se ti to nikdy víc nestane,
ta ostuda když ti první  noc  nevstane.
Žiletka razí si svoji cestu do žíly.
Jsi  bláhový, za tohle selhání se  nestřílí.
Přežili to  jiní, přežiješ to taky ty.
Přemýšlej, nenech se  ovládat  jen pocity.
Žiletka svůj smutný úkol splnila,
do  ruda se voda tvojí krví  zbarvila.
Tvůj krátký život uniká  z rány ven.
Je to nádhera! Tou podívanou  jsi jak omámen.
Žiletka  ta za to všechno přeci nemůže.
Chceš žít? Telefon v síni  ten ti  pomůže.
Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,
nevnímáš  ty lidi, co ti  vlezli do bytu.
Žiletka. To slovo brouzdá  se tvou pamětí.
Sestřička je celá v bílém, ptá  se:  "Jak je ti?"
Jediná kapačka tady teď měří čas.
Kdybys  ho doved vrátit,  možná žil bys zas.
Žiletka. Pomalu  zapomínáš co to je.
Tvé oči naposled shlédly stěny  pokoje.
Upadáš  do spánku, který je tvůj poslední.
Už neslyšíš zvony  oznamující čas polední.

Anděl smrti
Anděl, co mezi hroby kráčí
a na tebe se usmívá
snad usmát se na něj taky stačí
a on se jinam podívá
Je krásná, až tě z toho mrazí
a její úsměv jistotu nedodává
při kroku zlehka vlasy hází
a kosou kolem sebe mává
Už přišla blíž, je jako stín
a ostří holou rukou hladí
stírá tak zbytky černých pavučin
ten její úsměv stále tě svádí
Prošel bys pro ni ohněm nohou bosou
a stvůry bájne zabil beze strachu
a přitom víš, že získaš ji jen s tou kosou
kterou hlavu srazí ti do prachu

Spútaná na každej končatine svojimi okovami bolesti,
zapečatená klamstvami cez mnoho sĺz,
stratená z dosahu, som prenasledovaná koncom.
Bojujem o šancu byť znovu klamaná.Nikdy nebudeš dosť silný,
nikdy nebudeš dosť dobrý,
nikdy si nebol pochopený láskou.
Nebudeš sa vyvyšovať.Nikdy to neuvida,
nikdy nebudem existovať.
Budem bojovať a sýtiť sa týmto hladom.
Hlboko vo svojom vnútri horím.Ale cez moje slzy sa láme oslnivé svetlo,
rodí sa úsvit z nekonečnej noci.
Natiahnuté ramená vonkajška, očakáva ma
prázdne objatie krvavého stromu.Odpočiň si pri mne a ja ťa uteším,
žila som a zomrela som pre teba.
Rozhodol si sa strpieť ma pri sebe a ja ti prisahám,
že ťa nikdy neopustím.